1 Jak to vidím já

To nesmíš říkat nahlas! Takhle to říct nemůžeš, to by tě ukřižovali! K tomu se radši nevyjadřuj, jinak si uděláš spoustu nepřátel. Co by si o tobě pomysleli?! …

Tomáš Zhoř, zastupitel Brno-sever (ODS)

Jako mladej politik takový věty slýchávám od úplnýho začátku, co jsem do politiky vstoupil. Věřím, že každý, kdo mně tyto věty říká, je myslí dobře, ale vede mě to k otázce. Opravdu se zase bojíme říkat nahlas, co si myslíme?

Kdybych se ohlížel na to, abych věci říkal tak, abych si náhodou někoho neznepřátelil, kdybych se řídil podle toho, co o mně náhodou někdo řekne, tak bych nemohl jít do politiky. To bych musel být zalezlej doma. Politici jsou nijací a mají prázdný názory, protože se chtějí zavděčit všem. Místo toho, aby byli hlasem těch, kteří je volí a stáli hrdě za svými názory.

A my voliči? Každý máme názor, dokonce máme i politika, se kterým se shoduje, ale bojíme se říct, že ho budeme volit. Bojíme se to říct nahlas, protože ať je to kterýkoliv politik, okamžitě se na nás snese kritika. O některých věcech se prostě radši začíná mlčet.

Spousta lidí se mě ptá, jaký mám názory na to a ono, co si myslím o tom a o tom. Já se za svoje názory nestydím, a proto jsem se rozhodl je tady postupně sepisovat a zveřejňovat. Ať si je může přečíst každý.

Štve mě společnost, ve které se budu bát říct, co si myslím, jaký mám na věc názor. Totalitní omezování svobody slova je špatné. Západní hysterický liberalismus je špatný. Normální je být prostě normální a nebát se.

Přijde mi, že když zastávám názory světa, ve kterém jsem vyrostl, když nazývám věci, jak jsou a ne jak se někomu hodí, tak jsem exot z jiné planety. Prostě nebe je modrý, voda je mokrá, běloch je běloch, černoch je černoch, muž je muž, žena je žena, rodina a děti jsou základem společnosti. A mít zvláštní záchody pro … teď ani nevím co napsat, co je zrovna moderní. Ctím svobodu jednotlivce, ale ať nevnucuje pořád něco ostatním. Nebráním nikomu, aby si myslel, že je okurka, ale 3. záchody kvůli němu dělat nebudu. Buď na záchodě můžu stát, nebo sedím. Tak to prostě je.

Nebojme se říkat, co si myslíme, nebojme se to říkat nahlas, protože určitý věci když člověk nechá být, tak se stanou pravdou.

Mít odpůrce, kteří jsou slyšet je normální a zdravý. Žádnej politik nemůže být hlasem všech. A já můžu být jedině hlasem těch, kteří se dívají na svět podobně jako já. A jak se na svět dívám já?

O tom zase něco málo někdy příště.

@tomaszhor